Letos si připomínáme

...datum narození muže, který stál u zrodu principu jedné z nejrozšířenější technologie, a to tisku z plochy. 350 let po vynálezu knihtisku, čili tisku z výšky, spatřilo světlo světa umění litografie skrze kamenotisk. Do téměř poeticky působící vývojové fáze známé technologie časem promluvily pragmaticky účelné průmyslové varianty tisku. Napřed světlotisk se svou vynikající schopností reprodukovat polotónový obraz. Vývoj byl završen objevem nepřímého způsobu tisku, ofsetu.

Je pozoruhodné, že objevitelem nového tiskového principu nebyl tiskař, nýbrž slovesný umělec a jeho přerod do nové profese zařídila, jak to v dějinách objevů bývá, prostě nutnost. Alois Senefelder byl herec a dramatik a z toho důvodu, jak rovněž potvrzuje historie, měl hluboko do kapsy. Potřeboval však vytisknout či rozmnožit, aniž by musel platil vydavatelům, jak svoje texty, tak divadelní plakáty. U kolébky geniálního objevu stála potřeba najít nějaký levný způsob tisku.

Jestli to byla náhoda, záměr nebo doknce smyšlenka, že Senefelder napsal jakýsi vzkaz služce na kámen a ten byl později otištěn na papír, těžko někdo potvrdí nebo vyvrátí. Faktem je, že v tuto chvíli vznikl tisk, který se nazývá tiskem z plochy, protože tisknoucí a netisknoucí místa tiskové formy, jak známo, nerozlišuje výška (na rozdíl od knihtisku, hlubotisku). Obě partie tiskové formy se chovají v procesu tisku rozdílně. To platilo v době Senefeldera a platí to dodnes. Na vině jsou chemické vlastnosti použitých substancí a povrch tiskové formy. Ostatně sám Senefelder nazval tento tisk ve své učebnici litografie „chemickým tiskem“. 

Jen malá teoretická vsuvka do historických událostí. Na prvky tisknoucí, buď vyleptané na povrchu kamene nebo tvořené jiným způsobem, byla nanesena mastná tisková barva. Partie, které nemají tisknout byly opatřeny vlhčícím roztokem. Vyzkoušeno a potvrzeno, obě tyto substance se vzájemně odpuzují, což má na svědomí jistý fyzikálně-chemický děj. Odbornou terminologií je nazván zmiňovaný děj smáčivostí a zjednodušeně popsán takto: tisknoucí místa tvoří prvky oleofilní čili materiál dobře přijímající mastnou tiskovou barvu. Netisknoucí místa tvoří prvky hydrofilní a ty jsou díky tomu dobře smáčeny vlhčícím roztokem, nepřijímají barvu, a proto netisknou. Na papír potom přechází pouze barva. Takto byl vytvořený základ k pozdější výrobě různých variant tiskových desek.

O dva roky později Senefelder dotáhl svůj objev do úspěšného konce. Nejvhodnějším nositelem tiskové formy se ukázal být kámen, přesněji solenhofenský vápenec. Splňoval po určitých úpravách výše zmiňované atributy. Odtud název litografie složený ze dvou řeckých slov: lithos čili kámen a grafein s významem psát. Psáti na kámen. Dodnes patří tento obor tisku k vyhledávané umělecké disciplíně, jíž proslavil v minulosti mezi jinými Henri de Toulouse-Lautrec  nebo Alfons Mucha.

6. listopadu 1771 se narodil  v Praze Alois Jan Nepomuk František Senefelder a my si letos  připomínáme 250 let od narození tohoto významného českého objevitele litografie nebo také kamenotisku.

 
Letos si připomínáme