Fórum polygrafů II. se konalo dne 4. 10. 2016 ve vzdělávacím středisku Floret v Průhonicích.
Pořadatelem akce byla Společnost tisku (ST) při ČS VTS v Praze. Partnery projektu byly Svaz polygrafických podnikatelů (SPP) a odborná skupina CFTA. Diskuzí se účastnili manažeři polygrafických firem, dodavatelé zařízení a materiálů, ředitelé odborných škol. Musíme konstatovat, že se jednalo pouze o reprezentativní vzorek zástupců polygrafie, přestože byl pozván na Fórum polygrafů II. mnohonásobně větší počet účastníků.
Účastníky fóra uvítal a úvodní slovo přednesl pan Vladimír Lukeš – předseda předsednictva společnosti. Zopakoval nutnost tohoto setkávání odborné polygrafické veřejnosti na všech úrovních. ST stojí za myšlenkou přímé konfrontace se současnými problémy polygrafických, obalářských i papírenských firem, odborných škol a jejich vztahu k polygrafické praxi.
Diskuzi na toto téma otevřel a detailní informaci z činnosti školské komise přednesl Ing. Radek Blahák, zástupce ředitele SOŠ grafické a VOŠ grafické v Praze a předseda školské komise SPP.
Ing. Blahák věnoval svůj příspěvek informacím o financování regionálního školství — byl předložen návrh MŠMT, nicméně se na něm stále pracuje. Kontroverzní situaci v čerpání finančních prostředků v centrech jako je Praha a regionech ze strukturálních fondů EU popsal tak, že od posledního jednání Fóra polygrafů se nic nezměnilo (pražský region tyto možnosti stále nemá). Spolupráci s firmami je možné modelově řešit v rámci projektu POSPOLU a navázat tak na dříve velmi platný duální systém vzdělávání, případně rozvíjí jiné formy spolupráce firem s počátečním vzděláváním (se školami připravujícími pro ně budoucí zaměstnance).
Důležitým krokem k řešení současné situace ve vztazích škol k polygrafické praxi a jejím potřebám je snaha SPP a ST pomoci odbornému rozvoji učitelů při stážích ve firmách, formou přímého podílů odborníků z praxe na odborném vyučování a pod.. Nebo pořádání workshopů a doprovodných akcí. Přínosem je obeznámení s aktuálními technickými i technologickými trendy v tiskové či obalové produkci. Koncem srpna byl uspořádán firmou DataLine workshop digitálního tisku a zušlechťování ve školicím středisku společnosti Repromat v Hořovicích. Další specializované akce v odborných firmách budou pro učitele následovat, v diskuzi přislíbil konání zástupce fy XEROX p. Jetel. Neméně zásadním přínosem je jistě plán výstupů z těchto akcí – technická schémata strojů, postupy nových technologií jako podklad pro tvorbu aktuálních učebních textů.
Ing. Blahák předeslal pro následující diskuzi ožehavý bod. Je jím podpora škol působících při SPP. Sledujeme situaci, kdy některé polygrafické firmy podporují raději nějakou vlastní soukromou školu s vidinou, že si sami vychovají absolventy polygrafických oborů bez jakékoli snahy podpory státních škol. Tyto školy, které mají léty vydřenou tradici, se přitom vyčerpávají bojem o každého žáka (ve stávajícím legislativním pořádku s dotací státu na žáka) a sháněním alespoň použitého vybavení pro výuku. Prvoplánový a z hlediska školského systému nekoncepční zájem firem může být příčinou zániku zavedených státních škol, ale následně i těchto „firemních“ škol, neboť potřebu podpory vlastní školy vnímají pouze do situace nasycení trhu práce pro svůj účel.
Současný neutěšený stav odborného školství ještě více podtrhuje lživé a právně na hraně „motivační“ názvy školních vzdělávacích programů. Některé školy nazývají programy svých oborů názvy, které jsou trendové a působivé (grafika, design, multimediální tvorba, žurnalistika), aniž by vypovídaly o podstatě oboru, které mají připravit absolventy především na technologické pozice. Setkáváme se také s tím, že si školy takto nazývají obor Ekonomika a podnikání a jedna z nich má i podporu regionálních polygrafických firem. Pro uchazeče je to matoucí a jsou tím pouze podpořeny jeho ambice bez zajištění kvalitní přípravy v daném oboru.
Na skutečnosti, přednesené Ing. Blahákem, reagovala řada diskuzních příspěvků účastníků Fóra – ředitelů firem i škol. Polygrafické firmy byly zastoupeny minimálně, přesto bylo zřejmé, že přítomní nevnímají aktuální situaci ve školství stejně jako jejich zástupci. Zaznělo přímo z úst zástupců polygrafických firem, že jejich jednoznačným požadavkem po školách je kvalifikovaný absolvent studia polygrafie s výhradním a jediným zájmem pracovní síly pro svůj byznys. Což je v pořádku, žijeme v tlaku tržní ekonomiky. V pořádku není absence systematické strategie pomoci školám v náborech žáků a jejich motivaci při studiu, které by je mělo připravit do praxe. Jestliže půjdou firmy raději vlastní cestou personální politiky bez kontextu zavedeného počátečního vzdělávání v polygrafii, pokud nebudou vnímat a využívat často avizované možnosti smluvně zajištěné odborné přípravy žáků pro konkrétní firmu, což je jedna z podstat duálního vzdělávání.
To, co oprávněně vadí sféře podnikatelů, je jistě nezájem převážně většiny studentů polygrafie o obor, (doslova řečeno: „na praxi jdou pouze pro čárku splnění účasti“). To je jistě neutěšená situace, pokud se pamětníci vrátí do minulosti a vzpomenou elitní postavení oboru. Z diskuze vyplynulo, že chybujeme na obou stranách. Přes všechny problémy s nedostatkem kvalitních uchazečů o studium by školy měly pestře a inspirativně motivovat žáky k oboru. Profesní sféra by měla být tím orgánem, který bude vyžadovat kvalitní přípravu, bude sledovat úspěchy škol v oborech, pro které jsou žáci připravováni do praxe nebo k dalšímu, přímo navazujícímu studiu.
Ing. Blahák k tomu řekl: „Důraz na kvalitu vzdělávání by měla profesní sféra klást zvláště tehdy, jsou-li například ekonomické obory na některých soukromých školách prezentovány jako polygrafické. Vnímají odborné firmy skutečnost, že v rámci povinného penza odborně ekonomických disciplín zbývá pro polygrafickou přípravu skutečně jen minimální podíl časové dotace? Smíří se s tím, že se budou žáci věnovat polygrafii na takových školách jen v omezeném rozsahu? Jaké očekávají výstupy z takových oborů? Je to zarážející tím spíše, pokud je odbornou veřejností vnímána problematicky situace na opravdu polygrafických školách. Bohužel za to všechno může státní správa, která to všechno dopustila…“
Přítomní ředitelé státních škol a především PhDr. Jan Sehnal, ředitel VOŠ a SPŠ grafické v Praze poukázal na malou účast z řad zástupců tiskáren a dodavatelů polygrafického materiálu. Hovořil o tom, že je to špatné, protože pak nemohou s porozuměním prostřednictvím profesní komory vzdělávání pozitivně ovlivňovat. Dochází pak k nesystémovým krokům; byla již řeč o tom, že firmy si buď zakládají vlastní školicí střediska, nebo si různými motivačními prostředky získávají a mimo systém školí „na míru“ jednotlivce z řad neodborné veřejnosti.
PhDr. Sehnal navrhuje: „Je nutná koncepční, na budoucnost orientovaná podpora odborných škol ze strany profesní podnikatelské sféry, kterou by měly spolu formulovat profesní svazy a MŠMT, která je zacílená na dlouhodobou spolupráci a kvalitní odbornou výchovu dorostu (stáže, praxe, školení učitelů, podpora formou sponzorských akvizicí, přednáškami odborníků z praxe…). Na řadě těchto věcí se lze koncepčně domluvit v našem případě se SPP i mimo celostátní vzdělávací systém, když bohužel chybí. Ale vidím, že síla svazu je omezená a může své koncepční záměry prosazovat jen přesvědčováním. Legislativní nástroje chybí (např. povinné členství ve svazu).“ V diskuzním příspěvku PhDr. Sehnala dále zaznělo, že polygrafické školy (ale celý segment odborného vzdělávání) jsou životně závislé na systému vzájemné spolupráce, který je oboustranně respektovaný, prospěšný a má jasná pravidla. Současná situace zatím vychází z osobní angažovanosti managementů škol a osvícených jednotlivců z řad učitelů a osvícených ředitelů či majitelů tiskáren a je zcela založená na osobních vazbách, nikoliv na systému podpory a vzájemné výhodnosti profesní a vzdělávací sféry.
PhDr. Sehnal konstatuje: „školy se „rvou“ o žáky (studenty) všemi dostupnými prostředky včetně marketingových názvů vzdělávacích programů, které neodpovídají vzdělávacím standardům daných oborů (např. ŠVP Grafický design nevýtvarných maturitních oborů není z hlediska obsahu a hodinových dotací srovnatelný s RVP oboru 82- Grafický design, který má úplně jiné hodinové dotace výtvarně zaměřených předmětů, ale na webových stránkách škol se s nimi pracuje, jakoby tyto školy poskytovaly plnohodnotné vzdělání v tomto oboru – jasné matení veřejnosti s cílem nalákat uchazeče. Takových „trendových“ názvů je ve ŠVP maturitních M a učňovských L oborů podstatně více a nikdo z profesní sféry to nekritizuje). Výsledkem je matení pojmů a snižování kvality výstupů.“
V rámci Fóra II. představil Ing. Z. Paseka (expert firmy UGRA) začínající nabídku ST a SPP ve spolupráci s PSO na 9 kurzů podle norem ČSN ISO, na jejichž základě lze postupně standardizovat výrobní proces podle objektivních parametrů kvality.
V následující diskuzi na toto téma zaznělo několik postřehů, dotazů a poznámek, z nichž vyjímáme: Nabídka kurzů na řízení kvality výroby je zajímavá, ale z hlediska praktického významu, opět těžko uchopitelná systémově. Zástupci tiskáren konstatovali, že podle navržených standardů v podstatě nepracují, vycházejí v zásadě z požadavků zákazníka, takže předem rezignují na požadavky kvality tisku podle norem. Koncepční věci, které určují kvalitu, jsou v podstatě podružné, respektive dává se přednost krátkodobým ekonomickým zájmům před koncepčním přístupem, který zajišťuje zvyšování kvality a dlouhodobě směřuje k zdravé konkurenci těch nejlepších. Tak, jako se „bojuje“ o žáky, stejně tak se „bojuje“ o zákazníka v komerční oblasti.
V diskuzi zaznělo, že nevyjasněná zůstává i role odborných škol z hlediska možností školení např. v segmentu kvality tisku, neboť finanční náročnost k získání certifikace pro odborné učitele je školám (příspěvkovým organizacím veřejnoprávních škol) nedostupná.
Fórum polygrafů II. splnilo očekávání organizátorů i při menším počtu účastníků. Přes velmi nízkou účast zástupců polygrafických podniků zaznělo mezi řádky velmi mnoho podnětných myšlenek, přestože se jednalo především o pojmenování negativního a neutěšeného stavu. Významné polygrafické podniky zastupovali generální ředitel Ing. Hranička z tiskárny Svoboda Praha a Ing. P. Lomberský , výrobní ředitel ze stejné tiskárny, p. Kotýnek, majitel tiskárny Triangl. Přišli však ředitelé významných odborných škol z Prahy, Brna, Velkého Poříčí, byl přítomen zástupce Univerzity Pardubice a další. I tato skromná skladba účastníků velmi přispěla k četnosti inspirativních diskuzních příspěvků.
Společnost tisku a Svaz polygrafických podnikatelů zastoupení předsedou ST Vladimírem Lukešem a prezidentem SPP Zdeňkem Sobotou se usnesli na následujících postupech:
1) ST a SPP budou společně usilovat o zásadní změnu při zapojování studentů odborných škol do polygrafické praxe formou stáží a povinných praxí. Klademe si za cíl co nejrychleji odbourat formálnost těchto aktivit. SPP bude usilovat o vytipování firem, které budou tuto neformálnost garantovat. ST bude ve spolupráci s odbornými školami velmi pečlivě vybírat studenty k těmto stážím, v první fázi budou jen pro studenty, kteří mají skutečný zájem o obor.
2) SPP a ST bude nadále podporovat a iniciovat odborný rozvoj učitelů polygrafických škol formou workshopů a stáží u dodavatelských a dalších firem. O těchto aktivitách bude s předstihem informovat svazové školy na pravidelných zasedáních školské komise SPP a na webových stránkách SPP a ST. Zároveň budeme garantovat výstupy z těchto akcí pro tvorbu výukových materiálů.
3) V nejbližší době bude ST a SPP iniciovat a inzerovat vznik CD nosiče s výukovými e-texty pro potřeby svazových škol.
4) SPP ve spolupráci se ST bude kontaktovat Svaz průmyslu a obchodu a MŠMT s cílem změnit neutěšený stav, podle diskuze na Fóru II. ve spolupráci subjektů polygrafického oboru. V dlouhodobějším horizontu je to i krok k řešení legislativního a personálního stavu oboru. Chceme tímto především zamezit masivnímu odchodu absolventů studia oborů polygrafie do jiných sfér podnikání.
